1999 – Grónsko99

Má starší dcera Sandra se vždy velice živě zajímala o tatínkovi zážitky na výpravách v Arktidě. V sedmi letech jsem se jí zeptal, jestli by se tam někdy chtěla se mnou vypravit. Rozzářené dětské oči nadšením, byla naprosto jasná odpověď. Začal jsem zvažovat pro a proti a přemýšlel nad vhodnou „lokalitou“ s co nejzajímavější krajinou pro malé dítě. Bylo rozhodnuto – střední Grónsko s výstupem na grónský ledovec. Trasu jsem zkonzultoval s Mirkem a začalo se pomalu připravovat a trénovat. Sandru jsem vzal do Krkonoš v zimě pod stan a tak začal její polární výcvik. V Posázaví, kam jsme jezdily spolu na srub probíhaly hlavní „testy“ připravenosti. V zimě po lesích na běžkách, v létě na kolech a většinou s našima hafanama, dvěma sibiřskými haskami. Někdy nás tahaly, někdy zase my je.

Tak uplynul zhruba rok a začalo se s konkrétními přípravami. Sandře sehnat výstroj, nebyla vůbec žádná sranda. No není divu. Polární výstroj na malé dítě, není v našich zeměpisných šířkách opravdu běžná věc. Věděl jsem že budeme cestovat v létě, tundrou a horami, kde nebude sníh a tak se to změnilo na spíše oblečení do hor a to již bylo o kousek lepší.

Goretexové oblečení ušila firma Kamsport (dnešní Tilak), dětské boty dodala Lowa, brýle Uvex a tak se to u nás doma pomalu kupilo a hezky se tato kapitola nazvaná výstroj uzavírala. Věděl jsem že nemohu riskovat jít se Sandrou sám a tak jsem oslovil pár lidiček a nakonec s námi do Grónska odlétl můj kamarád Petr Košata, povoláním hajný v revíru kde byl náš srub. Letěla s námi i skupina Mirka Jakeše, která pokračovala dále na Baffinův ostrov. Cesta k ledovci byla velice záživná. Dvakrát jsme brodili ledovcové řeky a téměř nás napadl samotářský sob. Traverzoval jsem se Sandrou navázanou na laně nad korytem ledovcové řeky a lezl vodopádem vzhůru, ale nakonec bylo veškeré úsilí korunováno úspěchem. Sandra stanula ve svých 9-ti letech, v té době jako nejmladší Čech na grónském ledovci. Nesla si svoji výstroj v batůžku a urazila po svých celkem 120km. Natočily jsme po návratu o tom několik reportáží do médií a od vedení školy obdržela „Čestné uznání za mimořádný sportovní dětský výkon„.

Prednasky a besedy
Jak se pripravuji na cesty?

O svých výpravách pravidelně přednáším na různých klubech, institucích a hlavně ve školách.

Přednášky jsou doplněny videoprojekcí z cest a ukázkou polární výstroje a výzbroje. V současné době mám za sebou již více jak 100 přednášek a besed. Máte-li zájem o přednášku či besedu, kontaktujte mne.

Na začátku trochu „zbořím mýty“ o polárnících. Nelibujeme si v zimě a doma topíme :)

Tedy nemohu tu mluvit za všechny, ale ty se kterými se znám a je jich dost, to takhle mají.

Tak teď vážně, trénink je opravdu potřeba a je základem úspěchu celé akce. Nevím jak se přesně každý polárník připravuje ale já mám svůj odzkoušený režim. Mám vytvořen svůj tréninkový plán, který si dle potřeb „přitvrdím“ nebo „zlehčím.“ Pravidelné posilování a otužování je doplňováno dalšími aktivitami – lyže, sněžnice, snowboard, kolo, brusle, plavání a různé „výšlapy“ po horách. Například při přípravě na Severní pól jsem za půl roku naběhal na trenažéru, na lesních cestách a na běžkách celkem 2.000km - bylo to během expedice znát.