1998 – Špicberky „Za ledními medvědy“
První lyžařský přechod Špicberk od západního po východní pobřeží a zpět. Vracel jsem se na Špicberky asi po tři čtvrtě roku. Vyrazili jsme v pětičlenné sestavě. Krom Mirka Jakeše, který celou akci organizoval, se jí účastnili: Jan Betlach, René Szonowski, Jirka Homolka a já. Točil jsem tenkrát o cestě svůj první dokument, který byl odvysílán v pořadu Ego pod názvem Malé arktické dobrodružství. Cesta proběhla v naprosté pohodě. Občas jsme k přespání používali i bivakovaní chatky. Přecházeli jsme zamrzlé fjordy. Byla to pro mne tenkrát první zkušenost s pochodem po zamrzlém moři. Měl jsem od Mirka půjčeny lyže, legendární „klouzavky“. Byly to jakési široké běžky, bez ocelových hran a se „zpětnými šupinami“ ohoblovanými tak, že již nebyly téměř funkční. Tulení pásy také chyběly a tak jsem se tenkrát nadřel jako... Jediná kladná věc na lyžích byla, že již stanuly na Severním pólu a Mirkovi je bylo ještě líto „poslat do penze“. V cíli cesty, na východním pobřeží jsme očekávali, že spatříme lední medvědy. Štěstí nám nepřálo a navíc se dost zhoršilo počasí. Také vzpomínám na nekonečný pochod jedním údolím, které bylo asi 12km široké a cca 80km dlouhé. Hleděli jsme celý den v dáli na jednu horu, u které bylo potřeba odbočit. Po každé hodině pochodu, jsme zvedli hlavu a hora stála téměř na místě. Bylo to dost deprimující. Zdárně jsme dorazili po asi deseti dnech putování zpět do Longyerbyenu.
Druhý den cestou na letiště, jsem šel sám přes zamrzlý fjord a napochodoval rovnou do zaváté trhliny. Měl jsem na mále, byla z toho pěkná koupel, ale naštěstí jsem se dostal zpět na led a během na letiště do vytápěné „verandy“ se zachránil i před omrzlinami. Tenkrát jsem netušil, že to nebyla na polární výpravě koupel poslední.







