Rok 2000 – Grónsko „Ultima Thule“ - Do nejseverněji obydlené oblasti Grónska

Již v roce 1997 jsem se na Špicberkách setkal s Wieslavem Staszkem, tvořili jsme tenkrát stanové družstvo. Po večerech probírali plány na další výpravy a mimo jiné i litovali toho, že nemůžeme na sever Grónska, neboť je tam americká vojenská základna. Bez povolení, které nemáme šanci dostat, se tam nedá cestovat. Rok na to se „stal zázrak“. Naše republika vstoupila do NATO, jako češi jsme byli najednou spřátelená armáda a povolení bylo na dosah. Byl to veliký boj, ale nakonec nám bylo uděleno. Rok příprav a plánování. Program jsme měli opravdu nabitý na skoro dva měsíce putování Grónskem.

Zde je stručný plán cesty:

Oba účastníci se letecky přepraví i s veškerou potřebnou výbavou během dvou dnů z Prahy, až do cílové oblasti Thule – Airbase (Pituffik). Odtud, dle letových podmínek, pak vrtulníkem dále (cca 130km) na sever do Qaanaaq – vesnice jež je správním centrem celé oblasti. Zde pobudou až do 26.6. kdy se přepraví nazpět do Pituffiku – opět vrtulníkem, a 27.6. pak z pět do Kangerlussuaqu. Během pobytu v Qaanaaq, se pokusí poznat všední život eskymáků, podniknout několik treků po okolí a zúčastní se největší oslavy v roce 21.červen – letní slunovrat. Vrcholem celé expedice je, pokusit se dostat do nejsevernější trvale osídlené inuitské osady na světě – Siorapaluku.

Druhá část cesty se bude konat ve středním Grónsku. Po příletu do Kangerlussuagu podniknou asi 150 km přechod přes hory do městečka Sisimiut. Na přechod je plánováno 10 dní. Odtud odplují 6.7.lodí do Ilulissatu. Během dvoudenní plavby po moři, kolem západního pobřeží, je několik zastávek v eskymáckých osadách. V Ilulissatu je hlavním cílem záliv Disko Bay, kde se pevninský ledovec odlamuje do moře a ohromné kry po něm plují. Po pěti dnech strávených v této oblasti, je 12.7. vrtulník přepraví zpět do Kangerlussuagu a odtud pak 13.7. odletí přes Dánsko zpět do České republiky, kde bude celá expedice ukončena.

Přesuny během celé cesty budou kromě přeletů pěšky, psím spřežením, případně lodí. Veškeré vybavení, včetně části zásob, si ponesou s sebou. Přespávat budou ve stanu, popřípadě u eskymáků v jejich obydlích. Jelikož v první části expedice – v oblasti Ultima Thule – jde o první vstup Čechů do míst, která byla léta „tabu“, co se týče i informací (vzhledem k vojenské letecké základně USA), bude cesta dosti náročná.

Vše nakonec „klaplo“ na 100% a prožili jsme s eskymáky nezapomenutelné zážitky a neobvyklá setkání. K nejvzácnějšímu, patří setkání s dánským koruním princem Fredericem na americké základně.

Prednasky a besedy
Jak se pripravuji na cesty?

O svých výpravách pravidelně přednáším na různých klubech, institucích a hlavně ve školách.

Přednášky jsou doplněny videoprojekcí z cest a ukázkou polární výstroje a výzbroje. V současné době mám za sebou již více jak 100 přednášek a besed. Máte-li zájem o přednášku či besedu, kontaktujte mne.

Na začátku trochu „zbořím mýty“ o polárnících. Nelibujeme si v zimě a doma topíme :)

Tedy nemohu tu mluvit za všechny, ale ty se kterými se znám a je jich dost, to takhle mají.

Tak teď vážně, trénink je opravdu potřeba a je základem úspěchu celé akce. Nevím jak se přesně každý polárník připravuje ale já mám svůj odzkoušený režim. Mám vytvořen svůj tréninkový plán, který si dle potřeb „přitvrdím“ nebo „zlehčím.“ Pravidelné posilování a otužování je doplňováno dalšími aktivitami – lyže, sněžnice, snowboard, kolo, brusle, plavání a různé „výšlapy“ po horách. Například při přípravě na Severní pól jsem za půl roku naběhal na trenažéru, na lesních cestách a na běžkách celkem 2.000km - bylo to během expedice znát.